část 1. : Cesta Jak jsem již avizoval, rozhodl jsem se o letošní dovolené ještě jednou navštívit Shetlandské ostrovy na severu Skotska. Vzhledem k tomu, že jsem jel letos sám a nechtělo se mi při každé zastávce stavět a zase balit stan (v dešti to není nic příjemného), půjčil jsem si karavan.

Sháněl jsem nějaký co nejmenší model, ale bohužel půjčovny ty malé moc nemají, protože všeobecný zájem je prý naopak o ty co největší, s veškerým vybavením a komfortem. Nakonec se mi podařilo v jedné malé půjčovně sehnat karavan přiměřené velikosti (pro 2-3 osoby). Vzhledem k jeho stáří nebylo půjčovné ani moc vysoké, a při zběžné kontrole se zdálo, že by mohl cestu přežít.

Na cestu jsem vyrazil v pátek 16.7. v noci, abych byl v sobotu ráno již v Německu. I přes omezení na 80km/hod jsem už v sobotu zhruba ve 21 hodin zastavil na parkovišti blízko hranice Belgie-Francie, kde jsem se vyspal. Zde jsem poprvé ocenil pohodlí obytného přívěsu. Pohodlné vyspání bez nějakého kroucení se v autě, možnost uvařit si jídlo na plynovém sporáku, prostě pohodička. V neděli ráno, okolo deváté, jsem pokračoval v cestě do Dunkirk - zbývalo mi necelých 100km. Do přístavu trajektů jsem dorazil již dopoledne a hned jsem si zakoupil lístek. Bohužel, auto s karavanem je přece jenom trochu větší, takže první spoj, který měl dost místa byl až v 16:00. Tak jsem trochu odpočíval a naspal něco do zásoby. Cesta trajektem trvá 1,5 hodiny, takže v 17:30 jsem vyjel na britskou půdu. Vzhledem k tomu, že jsem se necítil unavený, pokračoval jsem směrem na obchvat Londýna a dále na sever do Skotska. Během noci jsem měl dvě dvouhodinové zastávky, kdy jsem něco snědl a trochu se vyspal. (Bohužel na Britských "Services", což jsou parkoviště pro kamiony na dálnicích spojené s benzinovou pumpou a obvykle dvěma až třemi restauracemi, se smí parkovat bez poplatku pouze dvě hodiny. A poplatek jsem platit nechtěl, protože je poměrně vysoký). Ráno, okolo 6:00 (uvědomil jsem si změnu času o 1 hodinu) jsem blízko města Carlisle sjel z dálnice a dal si na neplaceném parkovišti delší odpočinek. Během dopoledne jsem pokračoval na sever, projel kolem Glasgow a přibližně v 15:30 (v pondělí) jsem byl u přístavu trajektů ve městě Aberdeen.

Bloudění po Aberdeenu (jízda vlevo s karavanem po rušném městě), mne trochu zaskočilo. Nevím proč jsem měl z loňska zafixováno, že Aberdeen je taková větší vesnice. Ve skutečnosti jde o město s téměř 200 tisíci obyvateli. I když jinak je GPS docela spolehlivý navigátor, tak různé uzavírky a objížďky mi daly docela zabrat. Také byl problém v centru zaparkovat. Placené parkoviště přímo v obchodním centru jaksi s karavany nepočítá a tudíž bych úzkým turniketem neprojel. Když jsem se zeptal nějaké paní, kde mohu zaparkovat, ukázala mi na místo přímo pod značkou zákazu zastavení. Na můj údiv odpověděla, že policie to tam kontroluje tak jednou denně, a dneska už tam byli. Je pravda, že tam již několik aut parkovalo. Co se dalo dělat. Tak jsem tam "soupravu" nechal a šel jsem si koupit rezervaci na plavbu do Lerwicku. V tuto chvíli jsem měl za sebou 2525 km.

trajekt přes kanál	pohoda v karavanu	provoz v Aberdeenu	V Británii je hodně Poláků

Nejbližší volný trajekt byl až na středu, takže jsem měl před sebou skoro dva dny čekání. Našel jsem si tedy kemp asi 7km od města. U recepce bylo upozornění, že jde o "family campsite" a dlouhý seznam toho, co vše je v kempu zakázáno. Když jsem to četl, bylo mi jasné, že postavit si anténu na KV mi tady asi nepovolí. Přesto jsem to zkusil a zeptal se. Nepovolili. Ale paní recepční se alespoň snažila vysvětlit, proč by to nebylo vhodné. Přesto jsem se tam ubytoval, protože se mi nechtělo hledat něco jiného.

S FT-817 a magnetkou na střeše auta jsem udělal alespoň pás QSO přes FM převaděč GB3GN na 145,775 Mhz. Musím ale říci, že skotští amatéři na FM převaděči nebyli zrovna moc horliví do QSO s nějakým cizincem. Zdá se mi, že situace je tam podobná jako u nás. Pár známých se baví v kroužku a kdokoli cizí je vnímán tak trochu jako vetřelec. S otázkou, jaký bych měl na Shetlandách používat prefix, zda MM nebo MZ jsem jim dal nové téma. Dost o tom diskutovali (skotskému dialektu jsem moc nerozuměl) ale k jednoznačnému závěru nedošli.

Čekání v Aberdeenu jsem také využil k letmé prohlídce města, dokoupení zásob potravin a dalšího vybavení. (Roztrojka na zapalovačovou zásuvku v autě a kabel na připojení karavanu na síť).

Aberdeen z okna lodní restaurace	Připlouváme na Shetlandy	Ráno v Lerwicku

Ve středu v 17:00 - CHECK IN na trajekt, 19:00 - vyplouváme směr Lervick. Ve čtvrtek v 8:00 připlouváme do Lerwicku. V 10:30 se ubytovávám v kempu, stavím anténu na 20m a ve 13:47 UTC dělám první CW QSO s UN7BBD (jako druhý mne zavolal OM3BT z Bratislavy). Později odpoledne jsem se přeladil na 14,320 Mhz a podle hesla, že nejlepší přítel radioamatéra je mobilní telefon jsem poslal SMS s tímto kmitočtem kamarádům v Čechách. Signály byly různé, v závislosti na anténách a výkonu, ale se všemi jsme se slyšeli.

Na cestě do kempu	Na cestě do kempu	Konečně v kempu	Prvních pár QSO na KV

Večer jsem se šel projít po pobřeží blízko kempu. Jsou zde nádherné útesy a skály trčící z moře. Slunce tu zapadá dlouho a pomalu, takže je spousta času na focení. Pokud je na Shetlandách zataženo, nevypadá to tu nic, moc. Jakmile ale vysvitne sluníčko (což je zřídka), najednou je moře inkoustově modré, tráva brčálově zelená, skály hrají všemi barvami... Prostě kýč, jako z katalogu... Hi

Výhled z restaurace Braewick café	Pobřeží Braewick	Pobřeží Braewick

Pobřeží Braewick	Pobřeží Braewick	Autoportrét

Když už jsem pomýšlel na návrat zpátky do kempu, napadlo mne udělat si panoramatickou fotku celého pobřeží z vrcholku nízkého kopce blízko moře. Jak jsem se blížil k vrcholku, zvedli se ze země dva poměrně velcí ptáci a začali kroužit nízko nad zemí. Stačilo ale, abych se o pár metrů přiblížil k vrcholku a ptáci na mne začali velmi nepříjemně útočit. Vždy vylétli do výšky a šikmo pod ostrým úhlem mi útočili na hlavu. Evidentně si bránili území nebo možná hnízdo na vrcholku kopce. Upaloval jsem dolů, ani jsem si je nestihl vyfotit. Jak jsem později zjistil šlo o ptáky, kterým místní říkají Bonxie, oficiálně anglicky je to Great Skua a česky Chaluha velká. Za pár dní po této události jsem se v jedné ptačí rezervaci dočetl, že není třeba se jich bát, že ačkoliv jsou dost agresivní k ostatním ptákům, tak na člověka zaútočí jen výjimečně. Proč zrovna já jsem musel být ta výjimka? (Ale jak lze nalézt třeba na YouTube nebo tomhle foto-webu, nejsou útoky bonxie na lidi asi nic neobvyklého.)

Jarda ok1hdu

pokračování zanedlouho ...