V sobotu 17. května jsem se rozhodl aktivovat SOTU OK/PA-033 Králický sněžník, nejvyšší vrcholek stejnojmenného pohoří na rozhraní východních Čech a severní Moravy. Kopec jsem sám navrhl na přidání do SOTA programu, neboť se mi zdá, že by v této aktivitě tak významný kopec neměl chybět.

Za krásného slunečného počasí jsem vyrazil z obce Dolní Morava, která se táhne v údolí přibližně severo-jižním směrem, v nadmořské výšce okolo 600 až 700 m. Na obou stranách jsou hřebeny kopců, všechny přes 1000 m.n.m. Na severu údolí uzavírá nejvyšší kopec, a tím je právě Králický sněžník, s nadmořskou výškou 1424 m.

Šel jsem po žluté turistické značce, první polovinu cesty docela pohodlně, stále proti proudu řeky Moravy. Je tu nádherná příroda, se spoustou potoků a malých vodopádů. Celá cesta až na vrcholek kopce je komentována informačními tabulemi naučné stezky o zdejší přírodě. Druhá polovina cesty už je o něco náročnější, kamenitá, občas se stromy spadlými přes cestu.

Vyrážím po žluté	Národní přírodní rezervace	Jde se proti proudu Moravy	Po cestě je spousta přítoků a malých vodopádů

Asi 0,5 km pod vrcholem je pramen řeky Moravy. Musím se přiznat, že do této doby jsem nevěděl, že řeka Morava, řeka, podle které bylo pojmenováno celé historické území, pramení v Čechách. V dnešní době je to konkrétně v Pardubickém kraji.

Vrcholek kopce je celkem holý, je tu pouze hromada kamení po zbourané rozhledně (viz. malý titulní obrázek). Na anténu jsem použil tři sněžné tyče, takže jsem vytvořil téměř dokonalý dipól. Až na tu výšku nad zemí.

Pohled zpátky do údolí obce Dolní Morava	Suťová pole na horní hranici lesa	Vrcholek kopce už není daleko

U pramene řeky Moravy	. . .	Pár informací z tabule naučné stezky

Na vrcholku bylo docela dost turistů, hlavně Poláků. Několik z nich se zajímalo, co to tu vlastně provádím. Asi 20 minut jsem se snažil podrobně a trpělivě jim vysvětlit, co to je amatérské vysílání a konkrétně aktivita SOTA. Chápavě pokyvovali hlavami a nakonec se mne zeptali pro koho to dělám. Vysvětlil jsem jim, že prostě jen tak, pro svou zábavu. Přestali chápavě pokyvovat hlavami, podívali se na sebe navzájem a slušně se se mnou rozloučili. Pochopil jsem, že nepochopili vůbec nic. Trochu mne to zdrželo, ale nevadí, já rád dělám osvětu mezi laiky. Mezitím se docela zatáhla obloha. Rychle jsem udělal asi dvacet spojení. V rádiu jsem slyšel hrozné QRN a rovněž na obloze bylo vidět že se něco žene.

Na vrcholku je hromada kamení z bývalé rozhledny	Moje pileup-ová anténa a vysílací stanoviště	Vydal jsem se dále po červené

Jelikož jsem doufal, že se to přežene a zase se vyjasní, nevydal jsem se stejnou cestou zpátky, ale dále po červené. Jeden pán od horské služby mi totiž poradil, že červená vede po hřebeni dále na Malý sněžník. V mojí turistické mapě sice vedla jinam, ale on mi řekl, že mám asi starou mapu. Jak jsem zanedlouho zjistil, moje mapa ukazovala správně. Z české strany na Malý sněžník totiž žádná turistická značka nevede. Ale ve chvíli, kdy jsem to zjistil už mi to bylo docela jedno, protože mezitím se spustila průtrž mračen, s hromy, blesky, a kroupami. V tomhle počasí by se stejně vysílat nedalo, a tak byl jsem docela rád, že nejsem na vrcholku kopce. Možná by se dalo s handheldem na 2m FM udělat povinná čtyři spojení a běžet dál. Jenomže já jsem si stanovil, že musím každý kopec aktivovat na KV-CW. Takhle to odfláknout, to bych měl špatné svědomí. I tak jsem docela slušně promokl a do Dolní Moravy jsem se vrátil až po devatenácté hodině.

Strom spadlý přímo na turistický chodník	Počasí bylo opravdu "nic, moc"	Konečně vidím hotel Prométheus v Dolní Moravě

V neděli celý den pršelo, tak jsem doma sušil moji SOTA výbavu.
Na Malý sněžník musím znova někdy příště.

---

---

---

Jelikož celý následující týden pršelo a o víkendu jsem se zúčastnil WPX Contestu, další příležitost byla až v pondělí 26. května. Vzal jsem si dovolenou a vyrazil jsem opět z Dolní Moravy. Šel jsem však po modré značce na hraniční přechod Horní Morava - Jodlów, a dále po zelené po polské straně. Cesta byla docela náročná. Sice po jakémsi hřebeni ale přes dva vrcholy, a poměrně hluboká údolí, občas přes kamenná suťová pole.

Hraniční přechod Horní Morava - Jódlow	Pohled do Polska z Klepáče	Napravo Králický sněžník (1424), nalevo od něj Malý sněžník (1338), před ním Hleď sebe (1190) polsky Puchacz

Zajímavostí, která stojí za zmínku je vrchol Klepý, neboli také Klepáč (1143 m.n.m.). Čím je zajímavý napovídá jeho polský název "Trójmorski Wierch". Je tu totiž rozvodí Severního, Baltského a Černého moře. Proto bývá také někdy nazýván střechou Evropy.

Cestou jsem potkal dva pány, kteří natírali hraniční patníky. Upozornili mě, abych si na ně nesedal ;-) Při hledání vrcholů kopců nepoužívám GPS, takže jsem s vrcholem Malého sněžníku, SOTA OK/PA-001 měl docela problém. Jak jsem nakonec zjistil, přesný vrchol se nachází na polském území. A Poláci nemají vrcholky kopců tak pečlivě značeny triangulačními body, jako je to u nás. Stejně jsem ale musel vysílat z našeho území. 24 spojení jsem opět udělal docela ve spěchu, neboť se mi zdálo, že zase slyším z dálky bouřku. Kvůli tomu jsem dokonce zapomněl na "vrcholovou fotografii" mého pileupového pracoviště a antény. Asi to ale byly jenom halucinace, protože žádná bouřka nepřišla a zpátky do Dolní Moravy jsem se asi po 3,5 hodinách chůze vrátil za sucha.

Zelená turistická trasa je docela náročná.	Pozor, čerstvě natřeno!	Hraniční skály.

Jarda ok1hdu