V minulých článcích jsem popsal jak jsem sháněl licenci a jak jsem cestoval na ostrov Zanzibar - IOTU AF-032. Teď se konečně dostávám k vlastnímu vysílání z této lokality. Trošku problém byl však v tom, že jsem stále neměl v rukou licenci. Z tohoto důvodu jsem také předem nikde neinzeroval moji plánovanou aktivitu z této země.

Hned v neděli odpoledne, po příjezdu na místo jsem prohlédl okolí mého pokoje. Jak jsem již napsal nebylo v rozumné vzdálenosti nic vyššího, na co by se dala uvázat nějaká drátová anténa. V pondělí dopoledne, poté co jsem si zkusil moře, jsem se dal do stavby antény. Použil jsem laminátový teleskopický stožár výšky asi 10,5m který jsem ukotvil v asi 1/3 výšky. Předtím jsem na něj přichytil izolační páskou podélně drát délky Λ/4 na pásmo 10,1Mhz, a v asi třech metrech nad spodním koncem balun a 4 laděné radiály, které směřovaly šikmo k zemi, takže jejich konce byly asi metr nad zemí. Koaxiální kabel jsem vedl dovnitř malým okénkem v koupelně. Bohužel nebylo možné udělat vertikál pro nižší pásmo (např. na 7Mhz), protože by spodní část vycházela asi pouze 0,5m nad zemí a radiály by vedly těsně nad zemí přes cestu.

Vyzkoušel jsem , že anténa docela sedí v pásmu a chvíli jsem poslouchal, co se na 30m děje. Překvapilo mě, že tu slyším nějaký lokální SSB provoz. Bylo to v nějaké cizí řeči (asi ve Svahilštině), takže jsem tomu nerozuměl, ale na amatérský provoz to moc nevypadalo.

SSB na pásmu 30m (4,5MB)

Odpoledne jsem telefonem zavolal Hidanovi, abych se ho zeptal, kdy si mohu přijet do Dar Es Salaam pro licenci. Řekl mi, že on může až ve středu, ale že klidně mohu vysílat, že je vše zařízeno. Také jsem se ho zeptal, jestli je vůbec v Tanzánii povoleno pro amatéry pásmo 30m. Vysvětlil jsem mu, že tam slyším nějaký SSB provoz, který na amatérský moc nevypadá. Řekl mi, že to je v pořádku, neboť na rozdíl od Evropy je tady povoleno na tomto pásmu i SSB. Hned mi také navrhl, že to můžeme asi za hodinu zkusit. On že mě zavolá z klubové radiostanice. Nebyl jsem si jistý, jestli se na tak krátkou vzdálenost uslyšíme, ale kupodivu to docela šlo. Takže moje první QSO na značku 5H1HD bylo SSB na vzdálenost asi 200km s Hidanem 5H3HO.

Před 15.hodinou UTC (18 hodin místního času) jsem si zkusil dát na 30m telegraficky výzvu. První stanice která mne zavolala byl JN1WFF a hned další Z29KM. Mezi prvními deseti byli také AP2TN, ZS6UT ale také OM8DX nebo OK2SLS. Paradoxně zajímavější pro mne byly ne DXové stanice. Hlavně Africké stanice s exotickými prefixy, které z domácího QTH tak běžně neslýchám. Bohužel, jakmile mne někdo dal na DX-cluster, už jsem dělal jenom evropské, nebo americké stanice. Občas také nějaké UA9.

Cesta do Dar Es Salaam

Ve středu ráno jsem se vypravil do města pro licenci. Moc mě mrzí, že jsem zapoměl v pokoji foťák. Tahle cesta byla asi to nejzajímavější na celé dovolené, a já z ní nemám ani jedinou fotku. Nemohu říci, že by všechny zážitky byly jenom příjemné, ale rozhodně jsem rád, že jsem se do Dar Es Salaam vydal. Nejprve jsem jel autobusem asi 60km do Stone Town, kde jsem si musel koupit lístek na nějakou loď. To je zdánlivě jednoduchá věc, jenže ne v cizí zemi, kde všechno vypadá jinak, než jak je člověk zvyklý. Poznat, kdo je oficiální prodejce lístků, a kdo překupník, který prodává lístky za dvojnásobek, není pro člověka, který je tu poprvé nijak jednoduché. Navíc někteří překupníci mají velice mazané finty, jak člověka oklamat. K tomu je další nepříjemná věc, že vám neustále někdo něco nabízí a s něčím otravuje, takže nemáte možnost, situaci si v klidu promyslet. Časem si na to člověk zvykne, ale první den je to velice nepříjemné. Prostě člověk nemůže udělat na ulici 5 kroků, aniž by se mu někdo nepostavil do cesty a nenabízel ("jenom pro vás se speciální slevou") nějakou blbost. A když člověk všechny blbosti odmítne, tak vám řekne, ať mu dáte 10 dolarů, že potřebuje peníze pro nemocné dítě, nebo matku. (Všichni mají nemocné děti nebo matky). Ptát se třeba někoho na ulici, kde je nějaký úřad, nebo podobně, je ta největší hloupost, protože dotazovaný se vás okamžitě chytne jako klíště a kamsi vás povede (ale nikdy tam kam člověk chtěl), a samozřejmě bude chtít za tuto "službu" zaplatit.

Samozřejmě, že i když jsem byl na prodej předražených lístků upozorněn, tak jsem naletěl. Prostě jsem stál u okénka oficiálního prodejce a čekal jsem až se skupinka Arabů přede mnou dohodne na kdy ty lístky vlastně chtějí. V tu chvíli se přede mnou objevil seriózně vypadající pán, na krku s visačkou lodní společnosti s fotkou. Skutečně to i vypadalo, že vyšel z kanceláře u níž jsem stál. A za 60 USD mi prodal lístek, který normálně stál 35. Tvrdil mi, že těch 35 je bez daně, turistického poplatku, poplatku za vízum na pevninskou Tanzánii a já nevím co ještě. Jelikož jsem měl dojem, že jde opravdu o zaměstnance té společnosti, tak jsem mu na to skočil. Jakmile jsem mu dal peníze, tak zmizel jako by se propadl do země. Naštěstí ten lístek byl platný.

Cesta lodí trvala asi 2,5 hodiny. Kromě cestujících se tu vezl náklad všeho, co si člověk dovede (i nedovede) představit. Celé trsy banánů, nábytek, kanystry a sudy prázdné i plné, bedny s televizemi i pytle s moukou nebo cementem.

Hidan na mne čekal u východu z přístavu. Vodil mě po městě, a postupně mi představoval další členy TARC. Později odpoledne mne zavedl do jejich radioklubu, který je v areálu technické vysoké školy. (Mimochodem, představil mi také paní jménem Nzoa, která zde učí v oddělení komunikací. Byla to asi nejsympatičtější osoba, s kterou jsem se v Dar Es Salaam setkal. Říkala, že studovala v Oděse a v devadesátých letech navštívila také Prahu.) Radioklub sídlí v malém přístavku u jedné větší budovy. Na hliníkovém příhradovém stožáru mají velikou log-per anténu odhadem od 10Mhz nahoru. V radioklubu měli nějaký starší tranzistorový TRX a tak mi nabídl, že si od nich mohu zavysílat. Bohužel nebyl k dispozici telegrafní klíč, ani kabel na propojení s anténním svodem. Nakonec jsme to nějak propojili, ale PSV bylo vysoké, asi byl nějaký problém s připojením kabelu u antény. Zkusil jsem párkrát fonicky výzvu, ale bez žádné odezvy. Ani jsem po celém pásmu nic neslyšel (kromě hrozného průmyslového rušení).

Potom jsme jeli do druhého - skautského radioklubu. Tam byla také nějaká velká směrová anténa a TRX FT990. Bohužel PSV také nic moc a o telegrafním klíči tu také nikdo nikdy neslyšel. V pamětech rádia byly uloženy pouze kmitočty AM rozhlasových stanic.

Večer jsme šli na jídlo a pár piv do restaurace a tam jsem měl konečně čas Hidana se zeptat, jak to vypadá s licencí. Překvapeně mi odpověděl, že licenci přece už mám. Ten dokument, který jsem si sám vytiskl, je přeci licence. Tak jsem ten dokument vytáhl z batohu a ukázal jsem mu, že se tam jasně píše, že mohu sice vysílat, ale licence že bude vydána později. Navíc tam není žádný podpis a já nemohu vědět jestli to není nějaký podvod. Tak Hidan konečně vytáhl z velké A4 obálky, kterou s sebou celý den nosil, originál tohoto dokumentu s podpisem. Při tom jak ho vytahoval, vypadl mu nějaký další dokument. Byla to licence, avšak ne pro mne, ale pro nějakého Němce (odhaduji podle jména) ale platná už v roce 2005 ! Tak jsem si na ní alespoň přečetl podmínky, za jakých mohou cizinci v Tanzánii vysílat. Docela mě překvapilo, že mezi povolenými kmitočty úplně chybělo pásmo 30m. (že by se to od roku 2005 změnilo?). Odhaduji že těch licencí, které se nikdy nedostaly k jejich držitelům měl v té obálce více. Nakonec mi přiznal, že moji licenci nemá a že bychom pro ni museli následující den zajet taxíkem na úřad, ale že je to daleko.(prý asi 7km). Tak jsem mu řekl, že když jsme už taxíkem projezdili celý den, tak že mě jedna cesta na TRCA navíc nemůže zruinovat.

Přespal jsem v hotelu se snídaní za 50 USD. Ráno mě Hidan vyzvedl a požádal mě o zakoupení dobíjecího kupónu do telefonu. Prý musí na úřad zavolat, jak to s tou licencí vypadá. Řekl jsem si, že to jsou poslední peníze, které hodlám za licenci vydat a kupón za 25 USD jsem mu koupil. Někam volal, a pak mi řekl, že licence leží u ředitele na stole, ale stále není podepsaná, neboť ředitel není přítomen. A bohužel tento týden již tam nebude.

No co, licenci sice nemám, získal jsem však alespoň podepsaný originál dokumentu, podle kterého zde mohu vysílat. A také jsem viděl největší město v Tanzánii, kde nic nevypadá tak, jak by člověk čekal. Učebna na vysoké škole vypadá jako opuštěné skladiště, magistrát města jako malé betonové silo, do kterého se vchází dveřmi jako do léta nepoužívané elektro-rozvodny a kancelář úředníka má velikost místnosti na úklidové prostředky.

Okolo poledne jsem se vydal lodí zpátky na Zanzibar. Tentokrát jsem si již dal větší pozor (a také jsem se již vyznal ve zdejších tricích) a lístek mě stál pouze 35 USD. Ještě ten den navečer jsem zboural anténu na 30m a předělal ji na 20m. Jenom abych ji vyzkoušel, zavolal jsem pár stanic, které na pásmu dávaly výzvu. Byl jsem docela dost utahaný, takže jsem šel brzy spát.

Vertikál na 20m	Balun a připojené radiály	Vyplašil jsem ještěrky

Ráno jsem asi okolo 7:30 (04:30 UTC) dal CW výzvu. První stanice, která mne zavolala byl HS0ZEA. Ještě než mě někdo dal na DX-cluster jsem stihl asi 10 "normálních" QSO. Neměl jsem zde možnost připojení na internet ani packet, ale že jsem na DX-clusteru jsem vždy poznal okamžitě. Těsně před jedenáctou hodinou (osmou UTC) se objevilo obrovské rušení od nějaké tyristorové regulace. Bylo to přes S9 a beze změny síly téměř po celých krátkých vlnách. Prakticky nic jsem jsem nebyl schopen přijímat. To se potom opakovalo každý den, vždy ráno zhruba od osmé až desáté do sedmnácté až dvacáté hodiny. Přes den jsem tedy prakticky nemohl vysílat. (Tedy vysílat ano, ale nic jsem neslyšel). Recepční mi říkal, že půjde nejspíš o nějaký frekvenční měnič k vodním čerpadlům u studní. Asi měl pravdu, protože jak se hotel zaplňoval turisty, a tím pádem stoupala spotřeba vody, objevovalo se to ráno čím dál dřív, a končilo večer čím dál později. Ke konci mé dovolené se to občas objevilo krátce i během noci.

Rušení po celý den (3,5MB)

V sobotu a v neděli se konala telegrafní část ARRL DX Contestu, tak jsem rozdal pár bodů. Naštěstí to do USA a Kanady chodilo nejlépe až v noci, kdy už jsem neměl rušení. Nejdříve jsem jenom vyhledával, protože jsem se domníval, že si mne s mým vybavením na výzvu nikdo nevšimne. (Mýlil jsem se). Občas měli operátoři problém přečíst moji značku (ono je v ní docela dost teček). O to větší radost projevovali, když ji nakonec přijali. Když jsem potom později jel na výzvu, rázem nebyl problém moji značku přečíst. (On totiž s pomocí DX-clusteru slyší dobře i ten, kdo nic neslyší).

V pondělí odpoledne mne Hidan prozvonil. Zavolal jsem mu zpět a on mi sdělil, že mám podepsanou licenci, a abych si pro ni přijel. Řekl jsem mu, že se mi nechce, neboť by mne to stálo další cestu lodí a ztratil bych tím minimálně další den dovolené. Tak mne požádal abych mu poslal 100 USD a on že mi licenci pošle na moji adresu do Česka. Pomyslel jsem si své, a již jsem se dále o licenci nezajímal. Vypadá to, že opravdu byla vydaná, moje značka je platná ale holt ji fyzicky v ruce držet nebudu.

Jarda ok1hdu (5H1HD)

Pokračování příště.....